Odborná skupina experimentální archeologie ČAS

vznikla na podzim roku 1999 ve středisku experimentální archeologie Villa Nova Uhřínov. Mezi zakládající členy patřily následující organizace či jedinci:
Altamira Kosmonosy (Jaromír Cvrček), oddíl experimentální archeologie Mamuti (Michael Prouza, H. a Z. Březinovi), Keltoi (Václav Horák), Společnost experimentální archeologie Hradec Králové (Radomír Tichý), Zuzana Sklenářová, Ladislav Tintěra. Konference na Uhřínově měly zásadní význam pro formování myšlenky pracovní skupiny a tvořily zásadní její náplň. Problémem bylo, že nepřibývalo referujících, ale posluchačů. V roce 2000 Společnost experimentální archeologie Hradec Králové založila časopis - ročenku "Rekonstrukce a experiment v archeologii", která měla rovněž udržovat dění pracovní skupiny. Třebaže vycházela další čísla, ubývalo přispěvatelů. Třebaže konference našly nové pořadatele (Spálené Poříčí, Břeclav), ztratily přispěvatele. Skutečnou ranou byla teoretická diskuse Z. Smetánky, která roztříštila zbytky sil pojmoslovím. Doba se změnila a nešlo navázat na již klasické pokusy manželů Pleinerových. Sílil tlak archeologie orientované na prezentaci, chybělo zcela profesionální pracoviště.
V posledních letech dochází ke stejnému trendu předchozích let. Ubývá autorů vážně pojatých experimentů a ve skupině činností pojatých jako "experimentální archeologie" je kladen důraz na jejich prezentační možnosti, které však vzhledem k jejich zárodečnému stavu většinou neplní tuto funkci. Stejně jako se v minulých letech rozhořela debata o povaze archeologického experimentu, je v současné době žádoucí debata o odlišení "hodnověrné" prezentace cestou (byť) nepřírodovědně pojatých pokusů a té druhé, která má málo společného se zkušeností v pojmovém pojetí P. Reynoldse nebo Z. Smetánky. Důvody tohoto nežádoucího trendu jsou zřejmé (buď nezajištění základních podmínek experimentu nebo časový stres způsobený termíny finanční dotace).
Zmíněná skutečnost se projevila i v tiskových orgánech. Časopis - ročenka "Rekonstrukce a experiment v archeologii" získává od tohoto roku dovětek "Živá archeologie" a stává se časopisem o popularizaci archeologie (kde experimenty přírodovědného i společenskovědního pojetí mají svoje postavení). Úspěchem však je, že odbornou verzi se podařilo Společnosti experimentální archeologie Hradec Králové udržet v mezinárodním měřítku vydáním prvního čísla "REA - European platform". Zde je šance, aby jeho obsah rozvinuli a udrželi členové evropského sdružení EXARC.
Ani u nás však prakticky prováděné experimenty neusnuly. Patří sem Centrum experimentální archeologie Všestary, kde Mgr. R. Thér organizoval specializované semináře (tavba bronzu, výpaly keramiky). Činnost bezesporu probíhá v centru Vila nova Uhřínov pod Deštnou, i když o něm je mimomediálně prezentováno málo a mimo zmíněná periodika, a v dětském sdružení Altamira Kosmonosy. Kontinuitu udržují (v tichosti) izolované pokusy (tavba železa v Blansku) a (naopak dobře viditelné) prezentace pražského oddílu Mamuti na hradě Točníku, ze kterých je návštěvníkům zřejmé, že jde o činnost pro moderního člověka obtížnou. Vznikla i nová střediska (Archeopark Modrá u Velehradu), jejich budoucí spojení s experimentem však ukáže čas.
Přesto se v mnohých proměnách dostavilo i mnoho pozitivního. Generační obměna archeologie vede k daleko většímu pochopení experimentu v jeho různých podobách. A Archeologické centrum Univerzity Hradec Králové se stává prvním profesionálním pracovištěm. To však ještě zdaleka nestačí.

Radomír Tichý